Články Cestování za ptáky Peru Peru - I.část - NP Manu
Peru - I.část - NP Manu
Středa, 15 Červen 2011 13:34 |
V březnu tohoto roku jsem strávil více jak dva týdny v jihoamerickém státě Peru. Projezdili jsme několik krásných lokalit a konečně jsem se dostal k tomu , abych některé fotografie upravi a dal na web spolu s informacemi o jednotlivých místech.
NP Manu je jedním z nejznámějších jihoamerických národních parků. Rozkládá se na ploše zhruba 2000000hektarů a pro veřejnost je přístupná pouze malá část parku. Národní park se nachází na východě země, kde sousedí s Bolivií a Brazilií v regionu Madre de Dios. Samotný národní park je celkem obtížně přístupný. Pokud vněm chcete strávit aspoň pár dní je nutné si pro návštěvu vyhradit 8-12 dní. Prakticky jedinou dobou kdy lze park navštívit je období sucha. Celá oblast je celosvětově proslavená především výskytem velkých papoušků ara. Ačkoliv jsme strávili v parku v podstatě pouze dva dny (další tři dny trvala cesta tam a zpět) bohatství druhů bylo neuvěřitelné. Od velkého množství malých kolibříků po velké papoušky ara několika různých druhů ve velkých počtech. Samotný park je poměrně hustě zarostly a není to moc o fotografování. Navíc se mi přihodila taková nemilá událost, kdy jsem vlivem toho , že jsme neměli moc elektrické energie a šetřili baterky omylem vymazal část jedné karty a tak mám fotografie v podstatě pouze jenom z prvního dne. Škoda druhý den jsem si na část dne sednul ke květům s kolibříky a fotil pouze je a právě o tyto fotografie jsem přišel. Národní park se rozkládá od nadmořské výšky 150 metrů nad mořem až do výšky zhruba 4200 metrů. Pokud se běžný turista chce dostat do národního parku projíždí během jednoho dne z nadmořské výšky 4200metrů až téměř do výšky zhruba 300metrů nad mořem. A to vše na vzdálenosti pouhých 8o kilometrů.
Celá krajina je lemována vysokými roklemi porostlými bujnou tropickou vegetací.
V celém parku žije přibližně 1000 druhů ptáků což je více než v celé Evropě. Výchozím bodem pro cestu do Národního parku Manu je Cuzco, ze kterého vede jediná silnice. Tato silnice nemusí být sjízdná po celý rok. Během návratu , došlo k několika sesuvům půdy a silnice byla zavřená a museli jsme zhruba 2 kilometrovýc úsek překonávat po svých. Ono to vypadá jako kousek ale ve výšce zhruba 3000 metrů nad mořem, s plnou výbavou a do prudkého horského terénu kdy na Vás pořád prší je to doslova očistec. Jak jsme se dozvěděli později sesuv půdy pohřbil 4 lidi. A to nebyl jediný sesuv. Zpáteční cestu, která měří pouhých 100 kilometrů jsme jeli od ráno 9 hodin do přibližně druhé hodiny ráno. Druhou možností jak se do NP dostat je letecky do hlavního města oblasti Puerto Maldonando a odtud lodí proti proudu. Tuto variantu jsme zavrhli zejména s ohledem na skutecnost, že jednosměrná letenka z Limy do Puerto Maldonado stála někde kolem 250USD(za zhruba hodinu a půl letu). Tak jako v jiných státech i zde je specialitou vše prodávat turistům dráž než místním. A tak letenka, která pro místní stojí kolem 20USD Evropan zaplatí zhruba 10krát tolik. Právě proto, že oblast, kde se park nachází je hodně nepřístupná, se zdejší příroda dochovala v relativně nedotčeném stavu. Na velké části území parku, který není přístupný veřejnosti žijí dosud dva kmeny,které nebyly kontaktovány civilizací. Vzhledem k tomu, že prakticky celou oblast pokrývá hustý tropický prales, je fotografování značně obtížné. Ptáci jsou sice o něco méně plaší než u nás , ale ne zase o tolik. Jejich druhová skladba a bohatství je ale neuvěřitelné. Na jedné mítině, kdy byl spadlý obravský strom jsme se na chvilku zastavili. Během zhruba 20 minut jsme jen na tomto jediném místě viděli zhruba 40 druhů ptáků včetně velkých papoušků ara. A to počítám pouze ty, které jsme viděli, protože vlivem husté vegetace toho bylo v okolním porostu jistě více. Národní park Manu je znám svými stěnami na kterých se shromažďují ohromná hejna papoušků všech možných druhů. Stěny obsahují velké množství minerálů a papouškům pomáhají při trávení. Bohužel stěny jsou relativně daleko od místa pozorování a je zákázáno z důvodu vyrušování papoušků jezdit blíže(stěny jsou povětšinou vlastně stržené břehy řek). Místo pozorování je nezřídka i 100 metrů daleko(podle toho jak široká řeka je v daném místě). Na stěnách je možné vidět i několik set různých druhů papoušků pohromadě.
Každému kdo zavítá do Peru návštěvu Národního parku Manu doporučuji. Je to jeden z divů světa. Jedno z míst , které na mne zapůsobilo podobně jako přírodní rezervace Lobeke v Kamerunu.
Skalňák andský, symbol a národní pták Peru. Fotit v pralese , kde je neustálé příšeří a ptáci jsou tu za jednou tu za jinou větvičkou je o nervy. Ze zhruba 60 fotografií skalňáka mi vyšli pouze 2-3. Ostatní jsou buď rozmazané nebo je něco ve výhledu.
Trogon modrotemenný, viděli jsme jej během našeho putování několikrát.
Kvesal zlatohlavý se vyskytuje v parku nehojně a viděli jsme jej pouze jednou.
Tyran tmavoprsý je celkem běžným druhem na Peruánském venkově.
Zoboun americký je jedním z nejnápadnějších ptáků u jihoamerických tropických řek. Loví ryby tím, že letí nad vodou a spodní čelist ma ponořenu těsně pod vodní hladinou. Jakmile ucítí rybku čelist sklapne a rybka je v zobáku. Je to úžasný pohled je pozorovat lovit.
V Peru žije mnoho druhů kolibříků. Toto je kolibřík malý, jeden z těch běžnějších. Strávil jsem půl dne pouze focením kolibříků u keře před chatkou bohužel však jsem si fotografie z onoho dne omylem vymazal. Bohužel chybička se někdy vloudí.
Fotografovat kolibříky v letu u květin není nic složitého, jelikož jejich úniková vzdálenost je celkem malá a moc se nebojí. Chce to jen pořádné vybavení a notnou dávku trpělivosti. Někdy přiletí každých pár minut jindy je potřeba mezi jednotlivými návštěvami čekat i 20 - 30 minut.
Kolibřík fialovohlavý, také jeden z těch běžnějších druhů. Trochu mne mrzí, že ačkoliv jsem kolibříky již několikráte pozoroval v tropech dosud jsem si je pořádně nenafotil, respektive nikdy jsem neměl čas si k nim sednout a nafotit je pořádně. Vždy to bylo jenom letem světem. Fotografie kolibříků na této stránce jsou všechny vytvořeny během zhruba dvaceti minut. Víc času jsem bohužel neměl. A fotečky z druhého dne kdy jsem si k nim vzal stativ a veškeré vybaveni jsem bohužel omylem vymazal. Stane se.
Ještě jednou kolibřík fialovohlavý.
Největší atrakcí národního parku Manu jsou papoušci, kterých zde žije velké množství druhů. Viděli jsme jich mnoho od velkých ara ararauna po malé druhy. Toto je pouze menší část hejna krmících se na minárlních půdách. Celkový počet byl někde kolem několika set kusů. Bohužel to není moc o fotografování.
Malá část smíšeného hejna několika druhů papoušků ara. Celé hejno mělo zhruba 100kusů. Na rozdíl od Kostariky, kde se dají velcí papoušci celkem dobře fotit v Peru je to trochu problém. Tam kde se zdržují pravidelné je většinou zákaz vstupu na určitou vzdálenost a v pralese zpravidla pouze přeletí nad hlavou. Když už se najdestrom kam se chodí krmit, papoušky lze povětšinou pouze slyšet nebo vidět v dalekohledu, protože jsou vysoko v koruně stromu.
