Vkládám druhý z příspěvků o NP Tsavo. V poslední době není moc volného času a tak jsem doupravil aspoň pár nových fotografií z cesty do Keni. Stále ještě nemám ani v počítači stažené všechny fotografie a tak se spíše jedná o náhodný výběr.

 

Fotografování v Africe más svoje specifika. Fotit se dá buď brzy ráno, zhruba hodinu po východu slunce a dále pak večer zhruba hodinu do západu slunce. Pokud je slunečno bez mráčku(a to bývá dost často) fotografie pořízené během dne většinou nestojí za nic. V samotných východoafrických národních parcích je zakázáno se pohybovat za tmy a to znamená, že focení je v podstatě omezeno na zhruba dvě hodiny denně(auto musí být za hranicemi národního parku nebo v ubytovacím místě do tmy). Vzhledem k tomu, že se nacházíme na rovníku tma přichází velice rychle po západu slunce.  Focení vyžaduje trpělivost a jistém slova smyslu i štěstí. Zvlášt v tak zarostlém prostředí jakým NP Tsavo je. Na druhou stranu je pravda, že většina opeřenců je mnohem krotších než u nás a pokud má člověk štěstí a narazí na živočicha kousek od cesty je úspěch zaručen. Když jsem byl v Africe poprvé před nějakými 13 lety bylo možné ještě v některých národních parcích stanovat. Pamatuji si, že tehdy jsme spali přímo v národním parku v Serengeti v buši mezi zvířaty, v noci jsme museli udržovat stále oheň, aby nás nepřišel navštívit levhart(který se potuloval po okolí) nebo hyeny. Přes den člověk musel být opatrný a neustále kvůli opicím zavírat stan, nebo si dávat pozor zda za křovím nestojí buvol nebo jiné zvíře. Tehdy bylo možně se ještě v Serengeti pohybovat v okolí místa stanování volně bez nutnosti pohybovat se všude v autě. V současné době již toto není možné a člověk musí přespat buď v lodgi (což je v podstatě hotel přímo v parku), v některém z luxusních kempů nebo odjet mimo hranici národního parku. Stanování mimo národní parku je z důvodu bezpečnosti velice riziková záležitost. Navíc bydlení v hotelu, vzhledem k osídlení místním obyvatelstvem, mimo národní park postrádá, aspoň pro mne, své kouzlo. Hodně se také od té doby zvedly ceny za návštěvu národních parků. Jednodenní vstup stojí dle parku nebo rezervace něco mezi 40-70USD denně, k čemuž je nutné připočíst ubytování. Uvnitř národního parku stojí běžně ubytování kolem 250USD na noc. Keňská správa národních parků má cenu ubytování rozdělenu na 3 různé taxy. Cizinci platí již zmíněnou taxu zhruba 200-250USD na noc, residenti (tzn. v zemi bydlící cizinci a Keňané bílé pleti) platí 20-60USD a místní mají taxu 2-10USD na noc. Stejný poměr platí i pro poplatek za vstup do národních parků a rezervací.

Výr bělavý. Blízký příbuzný našeho výre velkého. Fotografie pořízená bez blesku na vysoké ISO. Sova si sedla na suchý strom v záři reflektoru. Nafotil jsem asi 30 fotek než byla fotografie jakžtakž k použití, protože výra vždy v nejnevhodnější okamžik napadlo, že si poposedne nebo se pootočí.

Kulík třípásý. Objevil jsem nedaleko místa, kde jsme bydleli jsem si v savaně našel malé jezírko. Pokud se člověk přibližoval a fotil vzpřímeně kulíkům to vůbec nevadilo a nebyl problém se k nim dostat doslova na pár metrů. Jakmile jsem však zalehl a chtěl je fotit nízko nad zemí vždy uletěli. Zajímavé u nás je to přesně naopak. Snažil jsem se několikrát, ale vždy uletěli. Jakmile člověk vstal během 5 minut byli zpět.

Leskoptev nádherná. Jeden z nejběžnějších východoafrických ptáků na kterého narazíte úplně všude. Foceno ze zahrádky restaurace. Většinou přiletěla v okamžiku, kdy jsem odložil fotografické náčiní.

Zoborožec šedý. V celém NP jsou zoborožci celkem hojní a lze je vídat dosti často během dne. Žije jich zde 9 druhů.

Zoborožec kaferský, další ze zoborožců vyskytujících se v Tsavu. Za celý pobyt jsme je zastihli pouze jednou.

Stepokur východafrický.

 Frankolín žlutohrdlý.

 

 Jeden z mnoha pozůstatků sucha, které panuje v letošním roce v NP Tsavo.

Jedna zajímavost na závěr. Gepard patří k hodně vzácným zvířatům v Tsavo. Jak jsem již psal je celý park hodně hustě zarostlý a tak je pro samotného geparda hodně obtížné ulovit nějakou potravu. V ostatních parcích, kde převládají travnaté pláně (jako např. Serengeti nebo Masai Mara), pokud mláďata odrostou začnou lovit samostatě. Ne tak v Tsavu. Zde loví ve skupinách po několika kusech, kdy několik jedinců nažene kořist k jednomu z nich, který ji uloví. Ideální příklad adaptace na prostředí. Mimochodem impala, kterou chvilku před tím ulovili měla v sobě nenarozené mládě těsně před narozením.